Milí přátelé, zdraví vás lehce přepracovaní manželé Ráčkovi. Většinu léta jsme prožili v našich zaměstnáních, abychom vystřídali naše znavené kolegy, kteří za nás dřeli, zatímco jsme se toulali po vlastech východočeských. Ohlédnutí za svatbou musíme přeskočit, jelikož i fotograf toho má hodně a jak se říká, na kvalitu se vyplatí počkat, tak věříme, že se brzy dočkáme a budeme se moct pochlubit fotkami i nějakým povídáním. Abychom si ten čas nějak ukrátili, tak jsme si pro vás připravili pár článků, doplněných fotkami, o naší východočeské cestě. Bylo tam naprosto úžasně, stihli jsme toho požehnaně a po návratu domů nás čekalo velké překvapení…
Naši východočeskou cestu jsme započali v Praze, kde jsme prožili příjemné dopoledne s mou tetou a strejdou. Navštívili jsme strejdovu výstavu s tématikou 2. světové války v prostorách Karolina a následně se odtud vydali do Jičína, města Manky, Rumcajse a Cipíska. Zde jsme procourali historické centrum, nedostali se už ani do Ševcovny, ani na věž, ale vyfotili se s drakem a zklamali se u jídla v místní Kozlovně. Člověk, namlsaný z té táborské, měl velká očekávání, která se bohužel zas až tolik nenaplnila. Ale o dlabancích se tu později ještě rozepíšeme v příspěvcích… V Jičíně nás určitě překvapilo to, že se místním vyplatí provozovat malé obchůdky, jako papírnictví, textil a podobně. A to nebylo jen zde, ale i v dalších městech. Nechápu, že někde to jde a třeba u nás v Bechyni zavírá jeden obchod za druhým… Po ukojení hladu, alespoň částečném, jsme vyrazili do místa našeho ubytování, Trutnova…
#račísbližování | #love | Kateřina Klímová | Zdeněk Klíma
