Po roce v tradičním termínu jsem využil možnosti projet trasu a zároveň pořídit mnoho fotografií, zachycujících závodníky v zápalu boje se stopkami v nádherné krajině jižních Čech. Boj se stopkami je to v tomto případě návrat ke kořenům rally, kdy nejde o nejrychlejší projetí trati, ale dodržení časových kontrol a ve speciálních testech dodržet předepsaný čas projetí. Čas se měří na setiny vteřin a jakákoliv odchylka od daného času je penalizován body. Vítězem je ten, kdo bude nejpřesnější a nasbírá co nejméně trestných bodů. A od tohoto způsobu závodu se této rally s veterány říká setinová rally. Na trať jsem nevyrazil sám, protože benzín a auta jsou srdeční záležitostí i pro mého tátu a nově i pro mou přítelkyni Katku, kterou velmi chytlo fotografování i závody. A i proto, že to byla její první větší zkušenost s touto soutěží, tak jsem jí poprosil, aby sepsala nějaké shrnutí k tomuto závodu jejím pohledem.
Katka: „Pro mě osobně byla účast na letošní South Bohemia Classic s naší fotoskupinkou, sestávající z mé maličkosti, přítele a skoro tchána, velikým zážitkem a první zkušeností s focením aut vůbec. Nevím, co z celého víkendu vypíchnout dřív. Jestli bouřlivou páteční atmosféru na českobudějovickém náměstí, kde probíhala prezentace aut, při níž si mohli malí i velcí milovníci burácejících motorů dopodrobna prohlédnout nejen novější auťáky, ale i opravdu staré historické skvosty, z nichž jsem u některých měla později na trase obavy, jestli ji všichni zvládnou ujet. Na letošní návštěvníky i ostatní závodníky pak čekalo malé překvapení a svou účastí závod ozvláštnil Josef Váňa, který vyměnil svého koníka za Škodu Felicii z roku 1961 a ochotně se s námi vyfotil. Mé páteční nadšení pak postupně vrcholilo celkovou atmosférou na jednotlivých průjezdech i zastávkách, kdy na průjezd posádek čekala v menších i větších vesničkách a obcích hromada mávajících a fandících lidí. Třeba z atmosféry ve Chvalšinách mi šel až mráz po zádech, myšleno v pozitivním smyslu slova. Náš páteční rozvrh jsme pak završili ve večerním Českém Krumlově, kde Zdenda zachytil některé účastníky v samém historickém centru. Poté jsme se odebrali načerpat sílu zpět domů, abychom přežili sobotní nabitý program, při němž jsme měli najet kolem 400 km. V sobotu jsme se k veteránům připojili v českém pohraničí a projeli s nimi skoro celou trasu. Při průjezdu šumavských křivolakých silniček s mnoha zatáčkami a zdolávání tamních kopců jsem si teda říkala, že mít klobouk, tak ho před všemi jezdci smeknu, protože to chce opravdu mnoho řidičského umu to tam projet s poměrně novým autem, natož s mnohem starším veteránem. A ta příroda! Některé výhledy na kopce a lesy byly opravdu dechberoucí a člověk při tom pohledu na ně cítil takovou nějakou pokoru, mír a lásku k našemu kraji. A nebyli bychom to my, abychom si nezajeli i do nedalekého Rakouska a ochudili se a vás o fotky z překrásné Weitry, kam se snad ještě někdy podíváme v klidu a bez chvátání do dalšího průjezdního místa. Z Weitry jsme se pak odebrali zpět na české území, kdy jsme zvěčnili pár aut v Nových Hradech a to nejen při kličkování mezi kužely. Následně jsme s nimi přejeli zpět na rakouský venkov. Cestou zpět do našich luhů a hájů nás zastihla průtrž mračen, takže jsme naše fotoaparáty vytáhli zpět do akce až na naší straně Šumavy, v okolí Kaplice a samotném cílovém městečku, Dolní Vltavici. Nevím, jak vše vnímali samotní jezdci a pravidelní účastníci, ale mě se celý víkend nesmírně líbil a pevně věřím, že se napřesrok zase všichni ve zdraví sejdeme na dalším ročníku.“
Myslím si, že k těmto slovům nemám co více dodat. Snad jen poděkování pořadatelům za pěkný podnik a za další šanci užít si tuto soutěž s fotoaparátem v ruce, kdy vzniklo mnoho pěkných fotografií, které budou dělat radost všem. V neposlední řadě děkuji tátovi i Katce, kteří mi byli k ruce a společně jsme fungovali na jedničku. Nezbývá, než se těšit na další takové akce za parádního počasí. A teď už si vychutnejte neobvykle větší fotogalerii, která vás jistě nebude nudit.
Více fotografií v galerii: XII. South Bohemia Classic