Milí naši, zdravíme vás po delší odmlce, která byla zapříčiněna pracovním vytížením nejen v našich zaměstnáních, ale i v naší skromné domácnosti a následnou zahálkou na březích veselských pískoven či doma na gauči u všemožných deskových her. Dnes jsme ale zvedly naše prdelky z gauče a se slámou v botách jsme vyrazili na daleké putování do naší stověžaté metropole, kde jsme se rozhodli oslavit naše roční výročí od prvního společného písmenkování na Messengru. Můj milovaný pan Ráček mi totiž splnil přání a daroval mi vstupenky na vysněnou výstavu Sluneční králové. Ale náš čas, vyměřený pro Prahu, jsme neprožili jen v Národním muzeu. Navštívili jsme i Milouše na Hradě, svatýho Víťu, Vaška a Vojtu a skoro i Jirku a přes Kájův most jsme se doplazili až na Vaškovo náměstí pod kobylu. Nyní už si to šineme zpět na jih a jsme happy jak dva grepy, že už se zase blížíme do klidu domova. Byl to super den, ale těch lidí všude… Příští příspěvek bude nejspíš zase z lůna přírody. Místa klidu, míru, komárů, hovad a lásky. 
Zdeněk Klíma děkuji za fotky a spoluautorství textu.
P.S. při psaní textu jsme byli naprosto střízliví, akorát lehce přecpaní a s bolavými nožičkami nejen z výšlapu 287 schodů na Velkou jižní věž.
#račísbližování | #love | Kateřina Němcová | Zdeněk Klíma
