O předposledním dnu své svatební cesty vyrazili Ráčkovi na cestu do Nového Města nad Metují. Cesta byla celkem náročná, jelikož probíhaly opravy mnoha silnic, takže to museli vzít až kolem Dvora Králové, Kuksu a přes Jaroměř, kde si tedy zavzpomínali na svou loňskou podzimní dovolenou, kdy do těchto končin zavítali z nedalekého Opočna. Po troše zajížděk se ale nakonec vymotali až ke kýženému cíli, zaparkovali a přes nádhernou zámeckou zahradu se vydali k zámku, hlavnímu bodu programu toho dne, který je od 20. století, s přestávkou po znárodnění v období komunismu, soukromým majetkem rodiny Bartoň – Dobenín.
Z počátku 20. století také pochází zdejší zámecká zahrada, dílo architekta Dušana Jurkoviče, jejíž dominantou je jak dřevěný most, vytvořený v lidovém stylu valašské architektury, tak sochy trpaslíků z dílny Matyáše Bernarda Brauna, kteří znázorňují alegorie lidských vlastností a charakterů a původně byly určené pro areál v Kuksu. Vzhledem ke konečnému plánu, účastnit se všech tří prohlídkových okruhů, které zámek nabízí, se Ráčkovi zahradou dlouho nekochali a běželi k pokladně, aby se dostali na co nejdřívější prohlídku.
Jejich seznamování se se zdejším panstvím započali na prohlídkovém okruhu Od půdy po sklep. A byla to zatím jedna z nejzajímavějších a nejzábavnějších prohlídek, které se kdy zúčastnili. Nejenže byli v malé skupince, čítající asi 6 osob, ale slečna průvodkyně je opravdu protáhla od zámecké půdy, přes zdejší kapli, prvorepublikovou kuchyň až do sešeřelého, strašidelného sklepa. Výklad průvodkyně byl poutavý, hlavně co se týkalo pověsti ve sklepě a doplněný o interaktivní zábavu, kdy po sobě návštěvníci mohli na půdě zanechat stopu pro příští generace či v kuchyni očichat nějaké to koření a uhodnout jeho název. Pan Ráček to kvalitou přirovnával k loňské prohlídce pevnosti v Josefově. Spokojení Ráčkovi se z tohoto okruhu následně vydali sečkat na zámecké nádvoří na začátek další prohlídky. Čekání si zpříjemnili obhlídkou zdejší malé, ale pěkně udělané expozice Velorexů.
Následný okruh zámeckými interiéry Ráčky lehce zklamal. Samotné místnosti, upravené již zmíněným architektem Dušanem Jurkovičem, který se v nich snažil skloubit staré prvky s moderními vymoženostmi 20. století stály za to a Ráčkovi nevěděli, co dřív obdivovat, ale teda výklad a chování slečny průvodkyně byly nic moc a o poslední navštívené místnosti se od ní nedozvěděli zhola nic, protože to vypadalo, že je prohlídka již u konce, takže se všichni návštěvníci rozprchli po sále a ona místo, aby si je zavolala zpět a podala výklad všem, tak tam něco kuňkala tak třem lidem, co u ní zůstali a než se k ní ostatní vrátili, tak už bylo po všem.
Z prohlídky interiérů pak Ráčkovi vyšplhali ještě na vyhlídku z věže Máselnice, odkud měli krásný výhled do širokého, dalekého okolí. Po zdolání schodů zpět na nádvoří, vyrazili na obhlídku přilehlého městského historického centra s náměstím a následně se zpět přes zahradu vydali k autu.
Volba místa na oběd pak padla na nedalekou restauraci v přírodní rezervaci Peklo, která vznikla z původního mlýna do současné podoby opět podle návrhu Dušana Jurkoviče. Už jen ta cesta k ní, údolím řeky Metuje stojí za to a Ráčkovi se dohodli, že se sem ještě někdy musejí vydat a prozkoumat zdejší přírodní krásy, k čemuž jim nezbýval již čas. V interiéru restaurace si pak přišli opravdu jako v pekle, všude samej čert, v čele s velečertem Ferdou. Personál byl velmi milý a příjemný a jídlo vynikající. Paní Ráčková si dala plněné knedlíky se zelím a měla toho až za čepec. Pan Ráček si pochutnal na výpečcích se zelíčkem a bramborovými noky. Aby si před další cestou ještě trošičku oddechli, tak se Ráčkovi ještě prošli kousek k řece, přes kterou se klenul dřevěný most, přes který se už ale nevydali, jelikož se připozdívalo a oni se museli vydat na zpáteční cestu do Trutnova.
Ale nebyli by to Ráčkovi, aby se cestou ještě někde nestavili. První zastávkou byl nádherný dřevěný kostel ve Slavoňově, ze kterého byla paní Ráčková naprosto unešená a díky blížící se bohoslužbě se mohli s panem Ráčkem podívat i do jeho krásně vymalovaného interiéru. A druhou zastávku pak podnikli kousek od Trutnova, v jejich, teď už to lze napsat, nejoblíbenější restauraci, U Bulánka v Batňovicích, kde měli k jejich velké radosti otevřeno, ačkoliv bylo pondělí a restaurace měla být zavřená. Ale jelikož je jen honila mlsná, bříška měli plná ještě z Pekla, tak si dali jen lehčí dezerty. Pan Ráček sachr, paní Ráčková pak musela ochutnat místní jahody se šlehačkou, na něž se jí zbíhaly sliny již při první návštěvě, ale po žebrech a části kolena by je do sebe už nenacpala. Zdejší personál byl opět příjemný, milý a i když se již pomalu blížila zavíračka, tak neodmítl ani další hosty, kteří využili této mimořádné otvíračky a dorazili na něco dobrého na zub. Ráčkovi by si opravdu přáli, aby takovýchto podniků bylo víc, ale holt je to bohužel o lidech.
Tak to byl další pěkně strávený den a vy se můžete čekat na závěrečný osmý díl Račího vzpomínání na svatební cestu.
#račísbližování | #love | Kateřina Klímová | Zdeněk Klíma
