Svatební cesta novomanželů Ráčkových byla nejen o poznávání nových míst a míst spjatých s historií nás všech, ale také o stopování rodinné historie paní Ráčkové.
Sobotu Ráčkovi prožili v bližším okolí Trutnova. Nejprve vyrazili navštívit v lese umístěný pěchotní srub T-S 26 do nedalekého Odolova. Ve dvoupatrovém objektu, který byl dokončen ne před mobilizací, ale až před několika málo lety, se dnes nachází vojenské muzeum s expozicí, věnující se československému opevnění z let 1935 – 1938 a Ráčkům se zde dostalo zevrubného výkladu místního průvodce. Po prohlídce se prošli ještě kousek lesem kolem menších bunkrů zpět do vesnice, kde se podívali na památník Osvobození a následně vyrazili na další putování.
Další kroky naše novomanžele zavály do Malých Svatoňovic. Asi vás to překvapí, ale ani takové knihomolce, jakou je paní Ráčková, se moc nechtělo do místního Muzea bratří Čapků, takže v tomto městečku došlo na obhlídku jen místního kostela, kaple s araukaritovou jeskyní a sochou Panny Marie Lurdské a křížové cesty k Božímu hrobu. Aby se neřeklo, tak si Ráčkovi udělali s Karlem a Josefem alespoň selfie venku před muzeem a uvnitř muzea pak využili služby infocentra, aby zde tak započali s pátráním po rodinné historii.
Prastrýc paní Ráčkové, kněz, byl totiž v těchto končinách vězněn za dob komunismu a pracoval v dolech ve Rtyni v Podkrkonoší a ona se o tom všem chtěla dozvědět víc. Návštěvu Rtyně měla slíbenou již loni, při dovolené v Opočně, ale jelikož tehdy nebylo tolik času a Rtyně byla z ruky, tak se jí její přání splnilo až letos. Kdyby člověk nevěděl, co se zde za komunismu dělo, tak by si řekl – „Hezké městečko se zajímavou zvonicí a kostelem“. Leč paní Ráčková věděla svoje a chtěla se dozvědět ještě víc, takže i s panem Ráčkem vyrazili do místního muzea, jehož větší část je věnována právě zdejší hornické tradici. Jako expozice zajímavá, mladý chlapec v roli „průvodce“ se také snažil, bohužel paní Ráčková byla zklamaná, protože o komunistické éře zde nenašla až na jednu malou nástěnku s osudy několika cizích kněží zhola nic. Poté, co se tomu podivila a zmínila se o osudu svého prastrýčka, tak mladík odběhl, chvilku se přehraboval pod stolem, a nakonec ji donesl malou brožurku, zabývající se požadovaným tématem. Ke svému překvapení v něm Ráčkovi objevili i zmínku o prastrýci, což paní Ráčkovou dostalo tak, že si úplně zapomněla doprohlédnout přízemní část expozice či si vyžádat prohlídku zvonice a odešla pryč.
Vyčerpaní a hladoví Ráčkovi se poté rozhodli odebrat na pozdní oběd do nedalekých Batňovic, kde je již při cestě do Rtyně zaujala u silnice stojící Restaurace U Bulánka. A teda jako vyklubalo se z ní jedno velké překvapení. Protože. TO KOLENO. A TA ŽEBRA! Po zkušenostech z Trutnova neměli Ráčkovi od východočeských stravovacích zařízení už raději předem velká očekávání, trošku teda taky nasadila laťku i broumovská restaurace U Tří růží a hodně se vzpomínalo i na loňské dobroty z opočenského Jordánku a srovnávalo se s nimi, ale jako U Bulánka to byl teda velký gurmánský zážitek. Personál byl velmi přátelský a milý. A když pak číšníci procházeli provozem a nesli Ráčkům jejich prkýnka s dobrotami, tak se za nimi většina hostů otáčela, jen aby zjistila, co to tam je za nenažrance, že mají něco tak obřího. Protože jako žebra celkem v poho, ale pan Ráček před sebe dostal celé koleno, a i když u muzea skučel, jaký má hlad, tak po pozření ani ne čtvrtky kolena už skučel, že nemůže, takže ač se paní Ráčková bránila sebevíc, tak jí kus kolena ještě přistál na prkénku. A to víte. Odmítněte takovou dobrotu. Takže to do sebe naládovala, a jak se po žebrech cítila tak akorát plná, tak po tomto přídavku by si potřebovala povolit knoflík u kalhot. Velká škoda, že takovýchto podniků už je pomalu jako šafránu. Tím bylo sobotní toulání završeno a Ráčkovi se s mozoly na bříškách vydali do pensionu k odpočinku a načerpání sil na nedělní výletování.
#račísbližování | #love | Kateřina Klímová | Zdeněk Klíma
