V krátké době opět zdravíme s naším povídáním o událostech v našich životech a jak pokračujeme v plavbě životem na naší malé vodní bárce.
Dneska pro vás máme povídání o dalším zásadním krůčku, no spíše kroku až skoku. Je to přesně týden, kdy jsme o krásné slunečné sobotě vyrazili načerpat energii do přírody, konkrétně nás naše auto zavezlo do České Kanady, do lesů, kde se nachází známá Ďáblova prdel, kaskáda několika rybníků a nebo pěkná rozhledna s lesoparkem U Jakuba. Vše bylo pečlivě naplánováno, ovšem bez vědomí slečny Ráčkové, a když jsme cestou necestou do kopce a z kopce došli až ke skalnímu útvaru prdele, tak došlo na závěrečnou akci. Po chvilce čekání na trošku soukromí se pan Ráček konečně odhodlal, požádal slečnu Ráčkovou, aby zavřela oči, poklekl, připravil si prstýnek do ruky a se známými slovy: „Tak co, slečno Ráčková, vezmete si mě?“, ji požádal o ruku, načež došlo k úžasné reakci slečny Ráčkové, která se začala usmívat a z očí jí vytryskly slzy radosti a slova byla zbytečná, ale očekávané „ANO“ ze sebe přeci jen dostala. Byl to nádherný a dechberoucí okamžik toho dne, na který jen tak nezapomeneme.
P.S.: A jak jsme minule slíbili, tak teď plníme a máme tu pro vás osvětlení toho, kde se vzali, tu se vzali pan Ráček se slečnou Ráčkovou. Vysvětlení je naprosto jednoduché a souvisí to s měsícem narození, kde jsme oba narozeni ve znamení raka a jen v odstupu dvou dnů a dvou let. A proto pan Ráček a slečna Ráčková.
#račísbližování | #love | Kateřina Němcová | Zdeněk Klíma
