Poslední hodiny před čtvrtečním znovuotevřením našeho slavného knihkupectví jsem trávila čerpáním sil ve společnosti pana Ráčka. Byl to čas prolnutý jen samou radostí a novými zážitky. Jelikož toho bude mít letos Ježíšek prý hodně, tak u pana Ráčka se už zastavil. Škoda, že jste ho nemohli vidět, jak zářil štěstím a při rozbalování balíčku se tvářil jako malý capart. Ještě štěstí, že mě má a umluvila jsem ho. To víte, byly v tom postranní úmysly. Když on nový foťák, tak já si koupím ještě tak čtvrtku knih z naší prodejny… 
Nebojte, jen tu píšu z hladu. Od ledna už utáhneme opasky a budeme šetřit. Ráček na to dohlédne. 
Pro mě to pak bylo o bližším seznámení se s želvákama. Pan Ráček jim vydrhnul bejvák a krunýře a já s Oskym jsme na ně zatím koukali do vany jako husy do flašky. Nakonec jsem se teda osmělila a vzala jednu i do ruky, ale asi jsem jí nebyla moc sympatická, protože na mě pořád otevírala tlamičku, jakoby mě chtěla sníst. Ale nebojte neubylo mě a příště už bude vědět, že nemá tu čest s
Penkovní fotky jsou od Ráčkova domovského rybníku Dvořiště.
#račísbližování | #love | Kateřina Němcová | Zdeněk Klíma
