A je to tady, po roce je 14. února. Svátek svatého Valentýna, svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Americký svátek, ačkoliv jeho původ sahá spíše do starověkého Říma, i když to není úplně jisté, přesto je to pro většinu velký důvod pro to, aby byli romantičtí a obdarovávali své milované. Ráčkové tento den berou jako zpestření, protože romantiku, a především náklonnost si vyjadřují dnes a denně. Někdo vidí tu romantiku ve velkém pugétu a drahém dárku. Ovšem oni to takto nevnímají. Náklonností ve světě Ráčkových je to, že si každé ráno vzájemně připraví svačinku, no spíše velkou svačinu , do práce, uvaří si dobré jídlo, zahrají si hru, od rána do večera, když jsou v práci, tak mezi nimi proudí dost esemesek, společně si večer zacvičí, pan Ráček si odnese proprděné trencle a propocené ponožky sám osobně do koše s prádlem a snoubenka Ráčková to pak hodí do pračky a s láskou vypere, pověsí, vyžehlí a uklidí. Nebo to, že když je pan Ráček doma a čeká na snoubenku Ráčkovou, která přijede domů v určitý čas dostavníkem po kolejích, tak jí jde naproti, schová se za křoví a pak jí doběhne a vyděsí tak, že je tak překvapená, až nemá slov. Přesto si i oni udělají občas radost nějakou tou hmotnou věcí, když na to přijde a nepotřebují k tomu ani svátek všech zamilovaných. Například takovou šatní skříní, složenou v sedmi velkých krabicích, kterou si do svého bytečku sami přivezli, vynesli po schodech do čtvrtého patra bez výtahu a pak ji pan Ráček během dvou dnů, spíše odpolední složil. Ono ještě stále bude asi snoubenka Ráčková namítat, že by se měli vybrat už konečně i nějaké ty garnýže a závěsy, jenže to není tak jednoduché, protože pan Ráček je chce vybrat společně s ní a zatím nevyšel čas vyrazit do obchodů, protože oba jdou ve volném čase raději do přírody, a tak musí být snoubenka Ráčková ještě nějakou dobu trpělivá a třeba se jednou, k výročí zlaté svatby dočká… Ale nebyla by to snoubenka Ráčková, aby si pro svého milovaného nepřipravila nějaké to překvapení i na 14. únor. A že překvapení to bylo až neskutečné. Předcházely tomu skoro dva týdny napínání, kdy snoubenka Ráčková stále netrpělivě, celá tajemná sledovala internetovou aukci a přihazovala jako divá, jen aby získala vysněný dárek pro pana Ráčka a jak se později ukázalo, tak i částečně pro sebe. Vše bylo tak bezvadně načasované, že zboží došlo v poslední všední den před víkendem. No a nebyla by to snoubenka Ráčková, která celá natěšená nevydržela a dárek předala hned v sobotu večer krátce poté, co s panem Ráčkem dorazili z procházky od vláčku, kam si pro svou milou pan Ráček došel přes celé město. On dělal drobné drahoty a přemlouval ji, ať vydrží do pondělí, ale nedala si říct. Chvilka napětí, zavřené oči, nesmělý úsměv a velká natěšenost, copak to asi bude. A tu najednou mu přistálo v náručí něco těžkého a mohl otevřít oči. Hle, kniha, ale ne tak obyčejná, taková, o které mluvili již před jejím vydáním, ale byla beznadějně vyprodaná. Jenže to by nebyla snoubenka Ráčková, zkušená knihkupkyně a knihomolka, která ji vypátrala na jednom aukčním serveru. No, co k tomu dodat? Takovou radost měli Ráčkovi naposledy o Vánocích a to už je nějaký ten pátek A cože to bylo za knihu? Pro některé to překvapení bude a pro některé už ne. Kdo jste tipoval nějakou romanťárnu, tak jste vedle jak ta jedle, ale pokud jste si vzpomněli správně, tak je to přesně ona, Roman Kresta – Na vlnách času, na první pohled obrovská kniha plná velkého příběhu, který je zařazen již delší čas na čtenářský seznam pana Ráčka, kterému ovšem vrtá hlavou, kdy se k ní dostane, protože se mu tu to čtivo, darované snoubenkou, začíná nějak podezřele hromadit a on stále raději tráví volný čas farmařením na počítači, než aby vzal do ruky nějakou tu knihu a něco si přečetl. I když ano. Snoubenka Ráčková musí uznat, že přece jen jednu otevřel a o trůnících pauzách na záchodě si v ní četl. Byla to Kompletní fotografie, která už ovšem také dopadla jako ostatní tituly a leží bez povšimnutí na stole. No a teď je otázka, copak mohla očekávat v den všech zamilovaných snoubenka Ráčková. Těžká otázka, protože donedávna pan Ráček tento svátek neřešil a úplně ho nectil, ale po nějakém pátrání o jeho původu mu začal dávat větší váhu. Protentokrát byla, lehce zdravotně indisponovaná, snoubenka Ráčková „odbyta“ jen novým pekáčem do trouby a formou na koláč a v neposlední řadě připravenou snídaní, obědem i večeří. Jo, jak se říká, láska prochází žaludkem. Na závěr si užijte několik fotek z víkendové procházky v domovině pana Ráčka a nezapomeňte na své miláčky. Ono je fajn, když si dva udělají hezký každý den, myslí jeden na druhého kudy chodí a udělají si radost i maličkými drobnostmi. Stačí i to umyté nádobí, trencle v koši, úsměv nebo dobrý dlabanec, myslete na to a příště zase ahoj.