Zamilovaní Ráčci opět zdraví všechny, kteří čtou naše zážitky. Od prvního sněhu uběhl více než týden. A právě po tomto týdnu, kdy jsme, slečna Ráčková i já, chodili do práce, tak přišel čas na další setkání. Během té kratší odluky jsem stačil vyzkoušet nové tělo na sýkorkách užívajících si piknik za oknem na kouli plné mlsek. Vzniklo pár povedených fotek, ale ta, kterou sem dávám je prozatímní top a sami můžete zkusit hádat proč asi. Ovšem oba jsme se už nemohli dočkat dne, hodiny, minuty, ba co víc, sekundy, kdy si pro svou slečnu dojedu na nádraží k vláčku. Tentokrát to byla opět trošku jiná trasa pro slečnu Ráčkovou a protáhla si jízdu o dvě zastávky až do mého pracovního města. Sice se tak stalo po práci už v pozdější hodinu, ale ani čas ani chladno nás neodradilo od kraťoučké procházky po místním náměstí s pěkným betlémem, stromem i dalšími krásami. Také jsme nahlédli na nádvoří příjemně a krásně nasvíceného zámku. A je tu další hádanka, o jaképak město a zámek se asi jedná? Večer se nesl v duchu promítání pěkného filmu pro dva páry a byl to fajn večer. Ovšem bylo třeba jít na kutě, protože na druhý den jsem naplánoval výlet s překvapením, kdy vlastně ostatním nebylo jasné, kam to bude a tak byli na druhý den všichni plní očekávání, kam že se to jedeme podívat. Tentokrát nás dvoustopé vozítko dovezlo až k Dívčímu kameni. Zřícenina pěkného hradu se zajímavou historií sahající až do dob Keltů. A tak jsme si tam udělali pěknou procházku, z kopce, do kopce, z kopce a zase do kopce. Nevynechali jsme ani místní malou elektrárnu či návštěvu samotného hradu. Vzniklo zde celkem dost fotek a tak se můžete i sami pokochat krásami tamější přírody a staveb. No i sám jsem spokojený celkem s výsledky focení, holt full frame je full frame. Naše cestování a procházky je spojeno i s nějakými cíli a opět jsme splnili a lehce ho překročili. Někdy se to povede i dvoj či trojnásobně, ale i tak jsme spokojení, když těch 10 000 kroků dáme a ještě poznáme nová místa. Takže to by asi pro tentokrát bylo tak nějak všechno. Už takhle jsem se rozpovídal a prozradil toho dost, i když dost, není nikdy dost a tak se můžete zase někdy těšit na pokračování ať již ode mě a nebo od slečny Ráčkové, kterou i tímto zdravím do pracovního procesu a že ji mám moc rád a už se na ní opět těším, až budeme opět na chvíli spolu.
A na úplný závěr, v tento předvánoční čas, vám chci za sebe a i slečnu Ráčkovou říct, nepropadejte panice, nenervujte se, neřešte hromady dárků, ale vzpomeňte si především na tu základní podstatu Vánoc. Ta je dle mě být spolu, s rodinou, známými, kamarády, přáteli. Prostě nepodléhejte stresu, uvolněte se a užívejte si každé vteřiny svého života tak, jak nejlíp umíte, abyste byli šťastní za jakékoliv situace. Nebo ještě takhle, pečujte především o to, co si za peníze nikdy nikdo nekoupí, o svůj život, zdraví a své blízké. Mějte se hezky a někdy zase u Račího sbližování ahoj.
#račísbližování | #love | Kateřina Němcová | Zdeněk Klíma
